Vyhledat
  • Tomáš Nejedlý

Martin Nečas 88: Hurikán z Caroliny

Jeden z největších talentů českého hokeje posledních let. V roce 2017 si ho jako 12. v pořadí na vstupním draftu NHL vybralo vedení Carolina Hurricanes do nejslavnější hokejové ligy světa jako svoji první volbu.

Spolu s Martinem Kautem navazují na úspěšnou generaci žďárských odchovanců (Rolinek, Vampola, Koukal), kteří se stali mistry světa v roce 2010, všichni tři získali domácí titul, ale ani jeden z nich si nikdy nezahrál v NHL. Toto prvenství patří mladému Nečasovi, který za mořem navazuje na zlatou českou stopu a rychle se stává nepostradatelnou součástí svého týmu. Vítěz Calderova poháru (2018/2019), dvojnásobný vítěz české Extraligy a vítěz Memoriálu Ivana Hlinky.


Jak moc důležité pro tvoji kariéru byly začátky ve Žďáře nad Sázavou?

Myslím si, že to na mě mělo obrovský vliv. Protože se tady vždycky s mládeží pracovalo velmi dobře, měli jsme super trenéry, dobrou partu. Strašně důležité bylo, že všichni kluci tady určitou kvalitu vždycky měli, takže jsme hráli většinou tu nejvyšší ligu už od žákovských kategorií. Dobře jsme trénovali, byla tady dobrá konkurence, a to je pro vývoj nejdůležitější.

Následovala Kometa Brno, mládežnické reprezentační kategorie a draft NHL. Můžeš nám trochu přiblížit celý tento proces?

Jak jsem nastoupil do A týmu Komety, to byla sezona před draftem, tak v průběhu sezony to bylo několik skautů z různých týmů. Celá sezona byla hodně hektická, hrálo se o titul, sledovali nás skauti, jezdili za náma, probíhali pohovory, combine testy. A následoval draft. Ten byl krásnej, to jsme si moc užili, celá rodina. Nejhektičtější rok v mém životě.

Od Martina Erata jsem dostal několik rad, ale hlavně ať se neměním, držím si svůj styl a pořád na sobě makám.

Proč zrovna číslo 88?

S tímhle číslem jsem hrál chvíli v Kometě. Líbily se mi osmičky. Určitě to nebyla nějaká z mých podmínek, to si myslím, že se ani nedělá a určitě ne u takhle mladých hráčů. Řekl jsem, že se mi tohle číslo prostě líbí a v Carolině mi ho dali.

Bylo, popřípadě jakým způsobem proběhlo tzv. zápisný?

Tak samozřejmě mě to něco stálo. Vždycky nováčka, když je nováčkovská párty, tak ho to něco stojí. (úsměv)



Památeční puky jsou samozřejmostí, ale sbíráš i něco jiného?

Mám nějaký svoje puky. Mamka mi doma dělá tzv. síň slávy, takže tam mám kromě puků ještě pár svých trofejí a dresů.

Kdo je nejzajímavějším hráčem v kabině?

Jordan Martinook je rozhodně největší showman. Vždycky v kabině dělá různý žerty, mluví nahlas a je s ním největší sranda.

Tvůj nejoblíbenější zahraniční spoluhráč a proč?

Z těch zahraničních to je Andrei Svechnikov. S tím jsme asi nejlepší kamarádi. Bavíme se hodně, jak v kabině, tak i mimo kabinu. Letos jsme spolu byli i na dovolené, když jsme měli ALL Stars pauzu.


Jak probíhá komunikace s týmem v době pandemie? Máte týmové rozhovory, nebo se všechno řeší individuálně? Hlídá si Tě kondiční trenér?

Kdo chce, tak máme společné tréninky přes aplikaci, kde máme zapnutou kameru. Já ale pracuji se svým osobním kondičním trenérem, se kterým vždycky pracuji přes léto.


Kolik % času nyní věnuješ tréninku?

Tak mám hodinu až hodinu a půl na ledě, hodinu posilovnu a na závěr nějaká regenerace.


Co doplňkové sporty? Rád hraješ tenis a golf, ale co třeba takový fotbal? Naše zásadní otázka je, troufnul by sis na penaltu?

Já už jsem to někde říkal, že mám nejradši tenis a golf, ale samozřejmě i fotbal mě baví. Chodíme si s klukama občas zahrát. V létě, jestli to bude možný, se chystáme na některý z turnajů v malé kopané tady v okolí. A na penaltu bych si určitě troufnul. (usmívá se)

Co nejčastěji hrajete na konzoli se spoluhráči/kamarády? NHL 20 nebo FIFA 20? Víš, jaké máš u sebe hodnocení v NHL 20?

Dřív jsme hrávali Fifu. Teď už moc nehraju na playstationu. Od té doby, co jsem v Česku, jsem ho vůbec nezapnul. Pokud hraju, tak spíš na počítači. Ohledně hodnocení vůbec nevím, protože jsem NHL letos vůbec nehrál. (V NHL20 je to hodnocení celkově 82, poznámka fanouška)

Jaký byl Tvůj největší průšvih?

Asi v 10 nebo 11 letech, jsme hráli na Kometě, jeli jsme dva na bránu, za stavu 0:2 a rozhodčí písknul offside, který rozhodně nebyl. Já jsem se zrovna v té době učil golfáky, tak jsem to ze vzteku napálil do plexi a dostal jsem trest na 10 minut. Nejhorší bylo, že jak jsem vystoupil z trestný, něco proběhlo směrem k rozhodčímu a já jsem dostal druhou desítku. Tak na tohle asi do konce života nezapomenu.

Foto: archiv Martina Nečase

0 zobrazení

Kontakt

Bankovní spojení

Pavlovova 1514, 592 31 Nové Město na Moravě | sportfactoryteam1@gmail.com |  Tel: +420 777 301 678

č.ú.: 2601740505/2010 (Fio banka)

Přidejte se k nám

  • Facebook - Bílý kruh
  • Instagram - Bílý kruh