Dělal jedničku v týmu brněnské Zbrojovky, v roce 2012 byl oceněn jako nejlepší brankář evropského kontinentu v malém fotbale a odchytal 24 zápasů v třetí nejvyšší lize MSFL. Jeho skvěle rozjetou karieru však zastavilo zranění kolene.
Jak probíhaly bujaré mladé léta v profesionálním fotbale, jaká je náplň jeho života dnes, či jaký vztah má k projektu Penalty? Na vše nám v tomto rozhovoru odpoví Lukáš Zrzavý.
Shrnul bys nám stručně svoji fotbalovou karieru?
Moje kariéra začínala v týmu SK Slatina v pěti letech, kde jsem vydržel až do dorostu. Poté jsem přestoupil do Zbrojovky. Když jsem se dostal do chlapů, byl jsem v kádru juniorky a občas trénoval s áčkem, prošel jsem hostováním v tehdy divizním Rousínově a poté ještě v třetiligové Bystrci. Po skončení smlouvy v Brně moje kroky putovaly zpátky do Slatiny, v té době už jsem chytal futsal za brněnské Tango ligu, kde se utvořil časem fantastickej mančaft, s kterým jsme došli v roce 2013 až do finále play-off, kde jsme bohužel podlehli Chrudimi. Ve fotbale moje kroky vedly dále do divizní Třebíče, kde jsem prožil asi jedny z nejlepších chvil, protože se nám podařilo, druhou sezonu co jsem tam byl, postoupit do třetí ligy a zahráli jsme si dvojzápas osmifinále domácího poháru se Slováckem. Tentýž rok jsme byli i na mistrovství Evropy v malém fotbale v Moldávii, kde jsme získali bronzové medaile. Bohužel v generálce na třetí ligu jsem se vážně zranil a od té doby už to nebylo to, co to bývávalo. Po zranění jsem se vrátil do Slatiny a poté šel ještě do Lišně, kde jsem bohužel taky končil zraněním. Tak jsem se opět vrátil zpět do Slatiny. Nyní jsem ve Slovanu Brno na výpomoc, ale od doby co jsem byl poprvé zraněnej jsem se začal věnovat trenování.
Co považuješ za největší úspěch/úspěchy kariéry? Po kterém úspěchu proběhla nejlepší oslava a jak?
Největší úspěch asi postup s Třebíčí do třetí ligy, finále s Tangem ve futsale. Poté tam jsou samozřejmě silně obsazené turnaje v malé kopané, ve které nyní držíme s týmem BKMK Topshoes.cz titul mistra republiky. Největší oslava určitě byla v Třebíči a s Tangem, trvalo to několik dní a já myslel, že to nikdy neskončí 🙈.
Měl bys pro čtenáře nějaké pikantnosti z profesionální kabiny? Případně něco, co si myslíš, že by lidi mohlo zajímat.
Pamatuji si, když jsem ještě jako dorostenec, šel poprvé trénovat s áčkem Zbrojovky, tak jsem se ptal trenéra dorostu, jestli tam mám přijít a říct dobrý den všem nebo jak a on mi na to říká:,, Přijď tam, řekni zdar a sedni si a drž hubu 😃." Tehdy tam seděli hráči typu Trousil, Polách a podobně, tak byl menší strach, abych tam nebyl za vocasa, ale všichni mě přivítali bez problému.
Jaký máš vztah k fotbalu nyní? Hraje stále roli ve tvém životě?
Můj vztah k fotbalu je takovej, že bez něho nedokážu být. Trénuji a když to jde, tak ještě hraju. Když jsem zraněnej, tak čekám na to, jak to jen chvíli půjde, abych si mohl aspoň trošku kopnout.
Jaké máš trenérské ambice? Chtěl bys jednou trénovat dospělý fotbal na špičkové úrovni?
Trenérské ambice určitě mám, chci se dostat na A licenci a pomalu se dostat výš. Trénovat na špičkové úrovni je snem každého trenéra a já nejsem výjimkou. Snad to jednou příjde.
V poslední části rozhovoru bych se chtěl věnovat projektu Penalty. Jsi stálou tváří brankářského osazenstva tohoto turnaje v pokutových kopech. Jak hodnotíš tuto akci?
Tato akce je skvělá, jak pro pobavení a vidění se s přáteli, které jinak nevidíš, tak i ze sportovního hlediska. Je pravda že letos jsme byli s kolegy trošku dobití, ale to k tomu patří.
Budou se na tebe soutěžící moci těšit, respektive netěšit v následujícím ročníku 2021?
Pokud budu organizátory osloven, tak určitě se ukážu a budu se snažit to střelcům ztížit.
Když bychom zůstali u penalt, je v tvé kariéře nějaká, na kterou vzpomínáš nebo ti utkvěla v paměti?
Když bych zapátral v paměti, tak v mladších žácích ve Slatině, jsme hráli proti Zbrojovce B (tehdy Stavo Artikel Brno). V tom zápase jsem chytil dvě penalty. Tak na to asi nikdy nezapomenu, ale jinak každá chycená penalta je krásná, to potvrdí každej golman.
